Návštěvníci obce mohou poznat nejen samotnou obec Mcely, ale rozhlédnout se po blízkém okolí.
Krajina je tady dost rozmanitá. Zatím co na severu, západu i východu je obec obehnána lesy, na jih to je otevřená polní krajina s výhledem na vzdálené komíny a věže Nymburka. Na horizontu je vidět zleva kopec Chotuc, za ním potom další kopec Oškobrh a v dálce potom již pahorkatina Posázaví.
Velice vděčné jsou tady cyklovýlety, když návrh některých tras si můžete
prohlédnout v nabídce. Velice slušné značení turistických značek umožňuje dobrou
orientaci v lesích, kterými můžete procházet hodiny a hodiny.

Jakmile začne houbařská sezóna je každé myslitelné místečko kolem silnice vedoucími touto oblastí "obložené" auty všech velikostí a typů. že tady houby skutečně rostou dokládá i přiložený obrázek z jednoho výšlapu do lesa.
Okolní lesy lákají nejen houbaře, ale i sběrače borůvek, malin a ostružin. Houbaři však suverénně vedou.
Z turistických vycházek si je možno vybrat některou z těchto tras :
Trasa A : Okruh lesy na Jabkenice - Loučeň a zpět do Mcel :
Z horní části obce vyjít polní alejí, kterou přijdete na tzv. "Hraběcí alej" do lesa. Jde o lesní cestu vedoucí kolem plotu Jabkenické obory. Plot stále sledujte až do míst, kde se prudce zahýbá vlevo. Tam ho opusťte a půjdete chvilku dále rovně po neznačené lesní cestě, která vás dovede na kolmo probíhající červeně značenou cestu z Ledců do Jabkenic. Tam se dáte vlevo a pěknou procházkou dojdete kolem hájovny a chatové osady do Jabkenic. Tam si prohlédněte myslivnu, památník Bedřicha Smetany a podívejte se na dřevěnou zvonici. O Jabkenicích se dozvíte podstatně více na webové stránce této obce.
Dále můžete navštívit místní oboru a rybník před ní. Pokračujete opět po červené k studánce "Dobrá voda", kde je i pomník B. Smetany a pomník na památku šlechtice, který padl v boji v daleké cizině. Blízko studánky je informační tabule, kde se o místě dozvíte vše podstatné. Pokračujete potom až do Loučeně, kde doporučuji se podívat na zámek a přilehlý park. Mohli byste ještě se podívat na lesní rybník Jivák, ale to by asi bylo na pěší vycházku asi již moc.
Zpátky do Mcel můžete jít po velice málo frekventované silnici vedoucí na Seletice nebo sejít v Loučeni pod zámkem dolů a po turistické žluté jít přes Studce.
Procházka je na celý den a představuje zhruba 20 km.
Trasa B : Okruh Hraběcí alejí do Ledců - Seletic a zpět do Mcel :
Nečekejte žádné velké památky, ale velice příjemnou procházku lesy, kterou můžete spojit s možností
se vykoupat a občerstvit v Seleticích a sběrem lesních plodů. Zejména hub a borůvek, které zde
rostou a v době jejich vegetace jsou také lesy plné dychtivých hledačů.
Začátek cesty je stejný jako v případě trasy A s tím, že na rozcestí za oborou půjdete po červené doprava. Jdete stále lesem prakticky po rovině a bez možnosti výhledu až do Ledců, kde se můžete občerstvit v místních hostincích. Pozor - na jednom z lesních rozcestí, na místě, které se nazývá Spálený les, červená uhýbá vpravo do Seletic a vy musíte sledovat modrou značku, která vás dovede až do Ledců.
Na rozcestí Spálený les bylo v roce 2006 zastřešené posezení pro turisty a informační tabule.
Ledce nemají turistům nic nabídnout k prohlídce, s výjimkou nádherných okolních lesů. To využívá řada i zahraničních hostů, kteří přijíždějí na léto. V Ledcích jste na nejvzdálenějším místě trasy. V obci žádné výrazné památky nenaleznete, ale můžete se občerstvit před dalším putování v místní slušné restauraci, kterou najdete v místním "kulturáku".
Odtud se již vracíte. Můžete zpět po modré k již zmíněnému rozcestí, kde přejdete vlevo na červenou, která vás dovede do Seletic. Je to dnes vysloveně rekreační obec s několika restauracemi, ubytováním a velice hezkým koupalištěm s čistou pramenitou vodou.
Po odpočinku půjdete po asfaltové silnici na Mcely a přijdete prakticky na místo odkud jste vyšli.
Ze Seletic můžete do Mcel jít také po turistické "žluté", která vás navede ještě před Mcelama na vrch Tábor, který je však celý zalešněný, a tak výhled nečekejte a přes zámecký park ke hřbitovu a kostelu sv.Václava ve Mcelích.
Trasa C : Do chráněné oblasti ČTVRTĚ a na bývalé hradiště nad obcí STUDCE :
Je to oblast západně od vsi a je nápadná svojí členitosti. Tato varianta je velice vděčná pro ty, kteří mají rádi přírodu, a to zejména na jaře, kdy lesy jsou plné bledulí, později potom petrklíčů a sasanek. Je však náročná na orientaci a chůzi v kopcovitém terénu. Doporučuje se tedy solidní obuv.
Výchozím místem je horní část návsi, odkud půjdete okolo dvora rostlinné výroby směrem na západ. Minete sochu sv.Jana Nepomuckého a dojdete k rybníčku, který dříve sloužil pro plavení koní a nazývá se "Předník". Projdete kolem něho po levé straně a krátkým stoupáním přijdete na louku. Okolo devastovaného plotu zahrady, který budete mít po pravé straně, se dostanete k rybníku "Zadník".
Půjdete po jeho levé straně a hned na začátku lesa vede vnitřním okrajem lesa
téměř neznatelná cestička vzhůru vlevo. Asi po dvou stech metrech se dostanete
na dolní kraj lesa, kde uvidíte neježděnou lesní cestu směřující doprava vzhůru.
Tu stále sledujte až nahoru, kde se les trochu otevře. Po levé straně máte
dubový les, po pravé
potom jehličnatý. Cesta vede velice příjemně po rovině až
nad obec Studce. Tam musíte v lese trochu zapátrat, protože značení chybí. Po pravé straně je dřevěné
krmítko pro zvěř. Ještě před ním se dejte kolmo vlevo. Při troše štěstí najdete asi 300 metrů na temeni
kopce hliněné valy, které ze sídlišti zbyly. Jste na temeni kopce, ale ten je celý zarostlý převážně dubovými
stromy, a tak je vidět jen trochu v zimě, kdy jsou stromy bez listí.
Trochu by vám měla pomoci v orientaci vložená mapka. Lesní cesta, kterou byste měli od Mcel přijít, je na mapce znázorněna a vede z pravého středu nalevo. Vlastní hradiště je potom na ostrohu nad obcí Studce a jsou na mapce zakresleny i zbytky valů v podobě silnějších čar. Z obrázku je také vidět, že hradiště bylo i na dalším návrší, které je přes rybníček a je označeno písmenem B.
Můžete sejít dolů do Studců, kde mají velice pěkné koupaliště s čistou vodou, ale potom vás čeká opět "výšlap" nahoru, protože se vracíme jako zpět do Mcel, ale je třeba najít lesní cestu, která vede vlevo směrem na lesní školky u silnice vedoucí z Loučeně do Mcel. N mapce je to první křižovatka lesních cest zpět na Mcely. Ujdete však jen pár metrů a dáte se při první možné odbočce vpravo. Dojdete k podzemnímu bunkru.
U podzemního bunkru zřejmě sloužícího na uskladnění stromků je třeba dát se vpravo k bývalé skládce rašeliny. Ta leží přímo nad terénním zlomem, který pokračuje směrem na Mcely a ze kterého vytékají podzemní prameny. Na východním kraji skládky, nad terénním zlomem, musíte najít na levé straně pěšinku, která vede na hraně tohoto zlomu.
Z pěšinky můžete vidět "Bahna", která jsou domovem bledulí a dalších květinek a
rostlin, které milují vodu. Místo mají v oblibě i
divoká prasata a ostatní lesní zvěř. Asi po 300 metrech si najděte vhodné místo, kde se dá sejít
suchou nohou dolů po svahu. Nebojte se, tady již nemůže zabloudit. Sledujte
jakýkoliv potůček, který tady protéká a ten vás zavede minimálně k rybníku
Zadník. Cestou můžete pozorovat velice pestrou květenu i některé vzácné stromy.
Trochu složitější je vás navigovat k lesnímu rybníčku Dymáček, protože je trochu stranou v jednom ze zdejších údolíček. Pokud skutečně stojíte o jeho poznání, dojdete k němu nejlépe od rybníka Zadník. Tentokráte musíte po jeho pravé straně od obce Mcely. Půjdete po jeho severní straně. Rybník tedy máte po levé straně a po pravé potom již dubový les. Vkročíte na lesní cestu. Nenechte se zmýlit odbočkou, která vede vpravo vzhůru a pokračujte rovně. Cesta vás dovede k jednomu z potůčků. Jděte podél něho a po necelých 50 metrech jste u hráze Dymáčka. Rybníček se objeví až v poslední chvíli, protože je schován v hezkém údolí mezi lesním porostem.
Tura se dá zvládnou za odpoledne a můžete ji spojit v létě a na podzim s hledáním hub a "zobáním" malin či ostružin.
V okolí zhruba 20 km můžete na kolech poháněných vašimi svaly či kolech vašeho motorového miláčka navštívit řadu zajímavých vesnic a měst. Jen ty nejzajímavější :
Přijeďte se podívat a nebudete litovat.
© 2006 Jiří Steklý, jiri.stekly@mybox.cz